Hůrky. Malá vesnice u Rokycan obestřená tajemstvím. Nikde ani zmínka o samotné obci, nicméně SDH Hůrky známe všichni jednak ve spojení s hlavními činovníky Západočeské hasičské ligy a jednak díky tamějšímu sportovnímu mančaftu. Kromě toho hůrecké terče jsme omývali (někdo více někdo méně) na několika letošních závodech a stejně jako vloni nás na tomhle místě skrytém v lesích čekají spolu s posledním kolem ZČHL VPO Cup 2008.

     Přejezd do Bezděkova je sice hodně dlouhý, ale cesta po státovce přes Spálené Poříčí na Rožmitál pod Třemšínem lemovaná povětšinou lesy, příjemná. Brdy, kterými projíždíme, jsou pohoří táhnoucí se více než 70 km jihozápadním směrem od hlavního města Prahy. V celé své délce představují jednolitý pás lesního porostu. Vrch Třemšín (827 m n.m.) je nejvyšším vrcholem jižní části Brd. Název pochází údajně od tří zlatých prutů neboli "šínů", potopených v zdejší hradní studni a vrch je nazýván Jaroslavem Vrchlickým "král brdských lesů". Králové většinou holdovali lovu, a tak se ani nedivíme, že pro nás na večer a zítřejší kolo ZČHL v Bezděkově připravili areál tamější střelnice (na asfaltové terče) a známou myslivecká chata…

     Horní Hradiště vstupuje do našeho povědomí mnohem dříve, než se v sobotu 30. 8. 2008 vydáme na cestu na Plzeň-sever. Mladí hasiči z tamního sboru skvěle zareprezentovali plzeňský kraj, když bojovali na Mistrovství ČR hry Plamen a přivezli domů po vynikajících výkonech zaslouženou „zlatou“ za 1. místo. A tak se těšíme a jsme zvědaví, kde že to trénují budoucí naděje požárního sportu…

      Jeden z nejdelších přejezdů na letošních dvoukolech ZČHL překvapivě není tak hrozný, jak vypadá na mapě. Cesta vedoucí malebnou krajinou Klatovska a Sušicka ubíhá rychle a než se nadějeme, jsme za Svatoborskou vrchovinou a projíždíme „branou Šumavy“ (město Sušice). Přes Prácheňskou pahorkatinu točíme poslední zatáčky  k obci Dražovice…

      Od rána to vypadá na déšt, v povětří je cítit letní den smíšený s kapkami vody a okořeněný  studeným větříkem. Nic naplat, další kolo ZČHL je před námi a vůbec jej nezajímá dnešní počasí. Nás jen zpola. V Koutě na Šumavě na nás totiž čeká známá rychlá dráha na fotbalovém hřišti a také vyhlášené koutské nepasterované pivo. A to obojí rozhodně stojí za to!

     Slunce od rána shlíží z téměř azurového nebe, které jakoby napovídalo, kam se dnes vydáváme – do Nekmíře na severním Plzeňsku. Málokdo asi ví, že právě modrá barva značící vodu (v tomto případě nekmířský potok) dominuje ve znaku této starobylé obce. Mimo jiné v něm nalezneme i dva zkřížené meče symbolizující dávnou bitvu u Nekmíře. Tenkrát byl vítězem Jan Žižka. Kdo se jím stane dnes, těžko říct. Jisté je to, že ZČHL se dnešním 8. kolem přehoupne přes polovinu a rozhodně půjde o napínavé klání…

     

    Během přejezdu z Janovic do Strážova si člověk ani nestačí odpočinout. Sotva se v autě usadí pohodlněji, po pár kilometrech už se otevře překrásný výhled na nesčetné množství malebných domků všude kolem kostela sv. Jiří na vyvýšeném pahorku, tvořícím dominantu města Strážov – naší další závodní štace.

          Na závody v Janovicích nad Úhlavou jsme všichni zvědaví. Na dráhu, na atmosféru, na pořadatele, na areál v objektu bývalých kasáren, kde to někteří z kluků dobře znají z dob minulých. Vznik městečka se datuje rokem 1290, kdy zde byla vystavěna tvrz obehnaná vodním příkopem. Do roku 2004 byly Janovice armádním městem, původní vojenský – pro dnešek tedy závodní - prostor se přestavuje na průmyslovou zónu. Janovice nejvíc zviditelnil Miroslav Švandrlík ve svém známém románu Černí Baroni. Jak by asi řekl známý major: „Čo bolo, bolo, terazky sme tu, na šiestom kole ZČHL.“

     Vloni mělo pár lidí problémy, jak na poprvé najít tuhle malou obec na samém okraji domažlického okresu. Letos už všichni vědí, co je čeká, a k areálu s fotbalovým hřištěm snadno trefí. Pro neznalejší jsou po celé vesnici rozmístěné směrové šipky a nápisy. Pečlivě vysekané parkovací plochy (jen v jedné části je tráva delší, zřejmě aby tamější králíci nepomřeli hlady:o) ), vyznačené přístupné části areálu, rozdělené hřiště…ha! Přece jen něco nového – parádní zámková dlažba pod základnou a kádí! Náběh zůstal travnatý. To se to bude závodit…

        Z Bučí do Krašovic je to skoro co by kamenem dohodil a zbytek došel pěšky. S plnou polní to ale neriskujeme, ačkoli příjezdová silnice ke krašovickému areálu je spíše podobna válečnému poli. Zřejmě tradice neboť vesnice byla v dávné minulosti velkým rybníkem rozdělena na dvě části: ves a bojiště. Nepodařilo se nám sice zjistit, která je která, nicméně na travnaté dráze místního hřiště se zítra bojovat bude…